Účelem obou fresek bylo ukázat, že když spravedlnost vládne nad obcí, všem občanům se daří dobře, zatímco když vládne nespravedlnost, vše jde špatně. Soustřeďme se jen na tuto "Alegorii dobré vlády". Z hlediska ikonografického jde o značně komplikovaný, až "přetížený" obraz. Na pravé straně vidíme dobrého vládce obce, který ztělesňuje obecné dobro (buon commune) a který je zpodoben jako napůl Kristus a napůl císař (vzpomeňme v této souvislosti na to, že zatímco nedaleká Florencie, středověký rival Sieny, byla vždy baštou papežských guelfů, Siena naopak stranila císařským ghibellinům). Nad postavou dobrého vládce se vznášejí tři okřídlené křesťanské ctnosti - Víra, Naděje a Dobročinnost (Caritas). Vládce je dále obklopen dalšími šesti ctnostmi, které sedí vedle něj, tři po každé straně - Mír (Pax) v bílém s olivovou ratolestí, Statečnost či Síla (Fortitudo) s žezlem a Prozíravost (Prudentia) zleva, zprava pak Velkomyslnost či Ušlechtilost (Magnanimitas), Zdrženlivost či Umírněnost (Temperantia) s přesýpacími hodinami a konečně i Spravedlnost (Iustitia):
Na tuto Spravedlnost po levici vládce se zaměříme - na výřezu je umístěna zcela vpravo, drží v ruce meč na znamení své moci a na klíně má useknutou hlavu zločince - mečem je Spravedlnost vybavena právě ve vrcholném středověku (první vyobrazení Spravedlnosti s mečem na Západě je prý až z poloviny 13. století na sarkofágu papeže Klimenta II. v bamberském dómu). Pod Spravedlností se pak nacházejí městští zbrojnoši, kteří střeží spoutané zločince. Jde tedy o Spravedlnost trestající. Toto zařazení Spravedlnosti mezi ostatní křesťanské či klasické ctnosti dobře ukazuje to, jak ve středověku není Spravedlnost považována za nějakou samostatnou "bohyni", ale "jen" za jednu z ctností podřízených celkovému řádu ctností, který do světa vtělil Bůh.
Spravedlnost je však na fresce vyobrazena ještě jednou a sice jako postava stejné velikosti jako vládce sedící po jeho pravici na levé straně obrazu (tedy na levé straně obrázku tvořícího záhlaví tohoto postu):
Ještě nemá zavázané oči, ale je vybavena váhami (ačkoli je nedrží). Na dvou miskách vah jsou zobrazeny dva druhy spravedlnosti, které bývají interpretovány jako odpovídající známému Aristotelovu dělení spravedlnosti na diortotickou a distributivní (dělení, které bylo "znovuobjeveno" pro Západ v díle Tomáše Akvinského) : Na levé straně jde o spravedlnost korektivní či diortotickou- anděl jednoho zločince trestá mečem, zatímco druhého "dobrého člověka", jehož úklona naznačuje podřízení se spravedlnosti, korunuje věncem; "dobrý člověk" přitom drží v ruce nejspíše palmovou ratolest, která v křesťanské ikonografii symbolizovala vítězství pravověrných nad nepřáteli a byla často považována za symbol křesťanských mučedníků. Na pravé straně je zobrazena spravedlnost distributivní - anděl nejspíše bdí nad spravedlivou transakcí dvou kupců. Oba typy spravedlnosti tak pravděpodobně chtěly ukázat, že spravedlivá obec trestá zlé a odměňuje dobré a zároveň chrání poctivé obchodní vztahy, což bylo pro fungování středověkého městského státu životně důležité.
Nad postavou Spravedlnosti se vznáší Moudrost (Sapientia), která drží nejen knihu, ale i váhy. Z obou misek vah se pak táhnou vlákna či provazy k postavě Svornosti (Concordia), která je vyobrazena pod Spravedlností. To, že Svornost je zásadní ctností pro dobré fungování obce je zvýrazněno tím, že z rukou Svornosti vycházejí oba provazy spleteny a doslova vážou celou obec - občané stojící ve dvou řadách se všichni drží provazu. Celá obec je tak doslova svázána pravidly spravedlnosti a svornosti.
Krásný obraz středověké ideje organické společnosti, v níž celá obec "táhne za jeden provaz" a individualita je považována za něco podružného, ne-li dokonce za hřích...
Všechny obrázky z Web Gallery of Art (http://www.wga.hu/), pro interpretaci fresky viz pěkný článek Curtis, D.E., Resnik, J.: Images of Justice, in Yale Law Journal, červenec 1987, str. 1727 - 1772.
Žádné komentáře:
Okomentovat