Pod předchozím postem s Jakubem diskutuji o tomto textu:
Když Alexandr obdržel mírovou nabídku perského krále Dáreia, Parménión mu poradil: „Být Alexandrem, tu nabídku bych přijal.” Na to mu Alexandr pohotově odpověděl: „Být Parmeni-ónem, také bych ji přijal.” Tato zábavná historka mě inspirovala k následujícímu bizarnímu příkladu. Hanka je psychoterapeut. Její terapie navštěvují ženy s traumatem po znásilnění. Hance se už několikrát stala z profesního hlediska velmi nepříjemná věc. Klientka totiž na její dobře míněnou radu odsekla: „Co Vy o tom můžete vědět? Vždyť jste to osobně nikdy nezažila!“ Hanka je z toho frustrovaná. Má pocit, že její odborná způsobilost má určitý deficit. A pak ji napadne šílená myšlenka: „Nechám se znásilnit!“ Hanka ví, že její soused Adam po ní bláznivě touží. Tento muž je jí fyzicky odporný a ona s ním nechce mít sex. A právě to Hanka ke svému záměru potřebuje. Ona totiž chce zcela reálně zažít, jaké to je, být obětí znásilnění. Vyhledá Adama a řekne mu: „Chceš mít se mnou sex? Znásilni mě!“ Je tato promluva inkonsistentní? Pokud ji chápeme jako návrh k pohlavnímu styku, pak jistě ano, protože znásilnění chápeme jako nekonsensuální sex. Znásilnění pojmově předpokládá nedostatek souhlasu. Zkusme se ale na věc podívat jinak. Musíme rozlišovat mezi návrhem a doporučením. Jestliže budeme výzvu Hanky chápat jako návrh, pak touto výzvou Hanka vyjadřuje svůj souhlas v první osobě: „Chci, abys mě znásilnil.“ Ale pokud ji chápeme jako doporučení, pak se jedná o souhlas z hlediska druhé osoby: „Já s tebou nechci sex. Jestliže ty chceš mít se mnou sex, musíš mě znásilnit. Kdybych byla ve tvé kůži, udělala bych to.“ Takové podivné doporučení sice může být matoucí a také může vypadat jako zvláštní druh provokace, ale rozhodně to nelze považovat za návrh k sexu. Interpretace jako doporučení sice je konsistentní, ale nejspíš bude odmítnuta jako neintuitivní a vyumělkovaná.
Nyní uvažme alternativní scénář. Vilém zaměstnává Helenu a chce se ji zbavit. Proto ji navrhne ukončení pracovního poměru dohodou. Helena se mu ale odpoví: „Chceš se mnou ukončit pracovní poměr? Dej mi výpověď!“ Její motivací může být třeba to, že nechce přijít o odstupné. Je promluva ‘Dej mi výpověď!’ inkonsistentní? Jestliže ji budeme chápat jako akceptaci návrhu na ukončení pracovního poměru, pak jistě ano, protože výpověď je nekonsensuální způsob ukončení pracovního poměru. Spíše ji ale budeme chápat jako doporučení ve stylu: „Na dohodu nepůjdu. Nemáš jiný způsob, jak se mě zbavit než formou výpovědi. Kdybych byla na tvém místě, udělala bych to.“ A to jistě nebudeme chápat jako akceptaci návrhu na ukončení pracovního poměru dohodou. Scénář s Helenou má mnohem lepší vyhlídky být akceptován jako srozumitelný a smysluplný než scénář s Hankou, a to přesto, že tyto scénáře jsou založeny na stejném principu. Hanka z prvního příkladu se totiž zachovala mírně řečeno podivně, zatímco Helena z druhého příkladu jednala způsobem, který vypadá jako rozumný, a který si v běžném životě dovedeme docela dobře představit. Ovšem jediným účelem konstrukce obou scénářů bylo demonstrovat, že souhlas, který je implikován doporučením, má jinou povahu než souhlas, který je implikován návrhem. Pokračovat...
