Oxford Law faculty (Faculty of Law at the University of Oxford) pořádá velmi zajímavou konferenci. Jedenáct diskutujících, či chcete-li rokujících, špičkových právních filosofů a teoretiků bude rozebírat dílo Hanse Kelsena. Může to být podnět pro snahu uspořádat něco podobného i u nás?

Tato skutečnost je zajímavá sama o sobě a mohu jen doporučit každému, kdo má našetřeno na nijak závratný konferenční poplatek a nijak drahý kratší pobyt v Oxfordu rezervovat si místo. Současně s tímto doporučením však ve mně vyrůstá určitá skepse.
Bylo by možné uskutečnit takovou konferenci i u nás? Oslovit s ní širokou veřejnost, studenty, akademiky a počítat s tím, že se jí zúčastní? Za poplatek!? Bohužel dospívám k závěru, že nikoli. Nejde zde o personální obsazení. Stále ještě máme určité rezervy v atraktivnosti a přitáhnout sem světově uznávané experty v teorii práva je velmi obtížné. Diskutovat proto o jménech nemá smysl. Nakonec, i v našem prostředí se pohybuje dost vysoce zajímavých lidí, kteří jsou schopni vytvořit odpovídající příspěvek.
Mnohem palčivější pochybnosti však vyvolává samo téma. Nepochybuji o významu Hanse Kelsena a vlivu jeho díla na současnou teorii práva. Nehledě na to, že se domnívám, že podobný metodologický přístup k právu je velmi extrémní. Jeho dílo ovlivnilo podobu práva, právní vědy a myšlení o právu.
Když se však řekne Kelsen u nás, ve velké většině se setkáme s pousmáním – aha, teorie, velmi papírová… a stará… a k čemu v praxi…? Uspořádat podobné setkání u nás totiž nebude bojovat pouze s obsazením (znovu opakuji, že toto téma mne v této souvislosti vůbec nezajímá). A vzhledem k tomu, že si mohu dovolit pojednat toto téma imaginárně, nedomnívám se, že by problém byl v nedostatku peněz. Téma a konference samotná by bojovala se samotným nezájmem publika a možná i přispívajících o téma. Nemůže se totiž pyšnit slovy, jako je diskriminace, lidská práva, evropské právo, Evropské právo, elektronizace justice a podobně. Její zamyšlení nad povahou práva v kontextu díla jednoho z nejpronikavějších autorů současnosti by sice mělo přínos i pro současnost, ale nikoli v trendovém balení. Otázky pátrající po povaze práva nekončí u subjektivních práv povinných nebo oprávněných. Rostou s problémy. Čím větší problém, tím větší nutnost uniknout za prostý text. A nutnost pídit se po tom, „co to vlastně právo je?“. Ale mám obavu, že taková problematika není příliš sexy…
To považuji za podstatný problém. Vzpomínám, že před nedávnem byl na katedře teorie práva MU hostem Stanley S. Paulson (jeden z diskutujících na uvedené konferenci). Vzhledem k jeho eminentnímu zájmu o Hanse Kelsena a Františka Weyra bylo téma jeho přednášky jasné. Účastnila se jí však pouze hrstka zájemců. Pět, možná šest. Konference v Oxfordu se otevírá pro světovou veřejnost a organizátoři upozorňují, že počet míst je omezen. Totéž téma – stejní účastníci (resp. jeden z nich). Výsledek však naprosto odlišný.
Nechci si stěžovat na nezájem o teorii u nás. Sám na tom mám vinu, či jsem alespoň sám vinen tím, že ji nečiním atraktivnější. Ale přesto se stále domnívám, že podobná setkání mají smysl a ač se v nich zdánlivě nehovoří o praktických věcech, mají své místo v právní vědě.
Avšak dosti hořkosti, není na místě. Prostě, kdo má čas, určitě si tam zajeďte! :)
Pokračovat...