Langdell vs. Frank

Mainstreamové právní myšlení v USA přibližně mezi lety 1886 až 1937 označujeme jako "legal orthodoxy", "classical legal thought", (pejorativně) "legal formalism", "the orthodox ideology" nebo též jako "legal classicism". Nástup právního klasicismu si spojujeme s Ch. C. Langdellem, prvním děkanem Harvard Law School, který měl ambici učit studenty myslet jako právníci. To v jeho koncepci znamenalo, že budou přistupovat k právnímu řádu jako ke koherentnímu systému pojmů, doktrín a principů, pečlivě rozlišovat mezi právními a právně irelevantními důvody, precizně formulovat své myšlenky a umět odhalit i skryté argumentační chyby. V éře právního klasicismu byly zobecnění (abstrakce) a formálnost pozitivně hodnoceny jako znak nestrannosti, "unbiased neutrality", jako vědecké (objektivní) ztělesnění spravedlnosti.

Klasická právní věda bojovala zejména proti tzv. problému precedenčních anomálií. Nabádala právníky, aby uvažovali právní principy jako univerzálně platné, aplikovatelné bez vlivu nějaké postranní manipulace nebo modifikace v individuálním případě. Od rozmanitých sociálních a ochranářských politik odhlíželi zcela záměrně, byl to výraz jejich víry v ekonomiku svobodného trhu, důrazu na vůli jednotlivce a jeho individuální odpovědnost. Tento názor dosud není mrtvý. I v současné době někteří američtí profesoři (např. E. Weinrib) říkají, že jsou formalisté, protože jsou liberálové. Zdůrazňují, že soukromé právo má být ovládáno principem korektivní spravedlnosti a že (re)distributivní politiky tam nemají co pohledávat.

Právní klasicismus byl v USA vytlačen právním realismem, který znamenal nástup instrumentálního pragmatismu. Realisté se posmívali představě klasických právníků, že právo může být systém předem daných, určitých, univerzálních, objektivních, neutrálních, apolitických a ve svém souhrnu koherentních principů. Právní klasicismus odmítali jako muzejní sbírku mumifikovaných doktrín, které neodpovídají realitě právní praxe. Pro názornost si srovnejme citaci Langdella a amerického právního realisty Jerome Franka v otázce právnického vzdělávání:

Langdell (1887): Law is a science, and…all the available materials of that science are contained in printed books. …We have also constantly inculcated the idea that the library is the proper workshop of professors and students alike; that it is to us all that the laboratories of the university are to the chemists and physicists, the museum of natural history to the zoologists, the botanical garden to the botanists.

Frank (1932): Students trained under the Langdell system are like future horticulturalists confining their studies to cut flowers, like architects who study pictures of buildings and nothing else. They resemble prospective dog breeders who never see anything but stuffed dogs. And it is beginning to be suspected that there is some correlation between that kind of stuffed-dog study and the over-production of stuffed shirts in the legal profession.