pondělí 16. listopadu 2009

Rape Me Rape me, rape me my friend Rape me, rape me again



Pod předchozím postem s Jakubem diskutuji o tomto textu:

Když Alexandr obdržel mírovou nabídku perského krále Dáreia, Parménión mu poradil: „Být Alexandrem, tu nabídku bych přijal.” Na to mu Alexandr pohotově odpověděl: „Být Parmeni-ónem, také bych ji přijal.” Tato zábavná historka mě inspirovala k následujícímu bizarnímu příkladu. Hanka je psychoterapeut. Její terapie navštěvují ženy s traumatem po znásilnění. Hance se už několikrát stala z profesního hlediska velmi nepříjemná věc. Klientka totiž na její dobře míněnou radu odsekla: „Co Vy o tom můžete vědět? Vždyť jste to osobně nikdy nezažila!“ Hanka je z toho frustrovaná. Má pocit, že její odborná způsobilost má určitý deficit. A pak ji napadne šílená myšlenka: „Nechám se znásilnit!“ Hanka ví, že její soused Adam po ní bláznivě touží. Tento muž je jí fyzicky odporný a ona s ním nechce mít sex. A právě to Hanka ke svému záměru potřebuje. Ona totiž chce zcela reálně zažít, jaké to je, být obětí znásilnění. Vyhledá Adama a řekne mu: „Chceš mít se mnou sex? Znásilni mě!“ Je tato promluva inkonsistentní? Pokud ji chápeme jako návrh k pohlavnímu styku, pak jistě ano, protože znásilnění chápeme jako nekonsensuální sex. Znásilnění pojmově předpokládá nedostatek souhlasu. Zkusme se ale na věc podívat jinak. Musíme rozlišovat mezi návrhem a doporučením. Jestliže budeme výzvu Hanky chápat jako návrh, pak touto výzvou Hanka vyjadřuje svůj souhlas v první osobě: „Chci, abys mě znásilnil.“ Ale pokud ji chápeme jako doporučení, pak se jedná o souhlas z hlediska druhé osoby: „Já s tebou nechci sex. Jestliže ty chceš mít se mnou sex, musíš mě znásilnit. Kdybych byla ve tvé kůži, udělala bych to.“ Takové podivné doporučení sice může být matoucí a také může vypadat jako zvláštní druh provokace, ale rozhodně to nelze považovat za návrh k sexu. Interpretace jako doporučení sice je konsistentní, ale nejspíš bude odmítnuta jako neintuitivní a vyumělkovaná.

Nyní uvažme alternativní scénář. Vilém zaměstnává Helenu a chce se ji zbavit. Proto ji navrhne ukončení pracovního poměru dohodou. Helena se mu ale odpoví: „Chceš se mnou ukončit pracovní poměr? Dej mi výpověď!“ Její motivací může být třeba to, že nechce přijít o odstupné. Je promluva ‘Dej mi výpověď!’ inkonsistentní? Jestliže ji budeme chápat jako akceptaci návrhu na ukončení pracovního poměru, pak jistě ano, protože výpověď je nekonsensuální způsob ukončení pracovního poměru. Spíše ji ale budeme chápat jako doporučení ve stylu: „Na dohodu nepůjdu. Nemáš jiný způsob, jak se mě zbavit než formou výpovědi. Kdybych byla na tvém místě, udělala bych to.“ A to jistě nebudeme chápat jako akceptaci návrhu na ukončení pracovního poměru dohodou. Scénář s Helenou má mnohem lepší vyhlídky být akceptován jako srozumitelný a smysluplný než scénář s Hankou, a to přesto, že tyto scénáře jsou založeny na stejném principu. Hanka z prvního příkladu se totiž zachovala mírně řečeno podivně, zatímco Helena z druhého příkladu jednala způsobem, který vypadá jako rozumný, a který si v běžném životě dovedeme docela dobře představit. Ovšem jediným účelem konstrukce obou scénářů bylo demonstrovat, že souhlas, který je implikován doporučením, má jinou povahu než souhlas, který je implikován návrhem.

7 komentářů:

Jakub Barták řekl(a)...

Děkuji Tomášovi za zveřejnění textu.

„Ovšem jediným účelem konstrukce obou scénářů bylo demonstrovat, že souhlas, který je implikován doporučením, má jinou povahu než souhlas, který je implikován návrhem.“

Mně se zdá, že tato formulace může někoho zmást. Spíše než o rozdíl mezi souhlasem daným doporučením a souhlasem daným návrhem, jde o to, že zatímco z návrhu je implikován souhlas, neplatí tento vztah u doporučení/souhlas. Spíše než o typech souhlasu, bys měl hovořit o rozdílnostech mezi relacemi doporučení/souhlas a návrh/souhlas.

V textu nejde o to, jestli tu máme dva typy souhlasu, jde o to, že v případě doporučení se ani o souhlas jednat nemusí.

Jakub Barták řekl(a)...

Předešlý komentář je jen technická poznámka k formulaci jedné věty.

Tomáš Sobek řekl(a)...

Doporučení také implikuje souhlas určitého druhu. Když někomu doporučím, aby dělal A, pak ho nebudu kritizovat, že je iracionální, že udělal A.

Jakub Barták řekl(a)...

aha:)Chyba na mé straně.

práva a matrix:
http://dione.zcu.cz/sites/default/files/matrix_0.jpg

Petr Čechák řekl(a)...

Nemůžu si pomoci, ale něco je tady divně. Nejsem si jist, do jaké míry je možné příklady s Hankou a Helenou skutečně chápat jako situace, kdy je dáváno doporučení ve stejném smyslu, jak jej Parménión dával Alexandrovi a jak je tento pojem běžně chápán.

Hančino chování ve skutečnosti není iracionální. Rozhodující zde zřejmě není její slovní projev (ten se jeví spíše zavádějící) ale to, co opravdu chce. Ona chce prožít znásilnění, což použije-li se definice z trestního práva, představuje donucení k pohlavnímu styku. A to je přesně to, co chce po Adamovi. Nechce po něm pohlavní styk se souhlasem obou partnerů. Chce prožít to, že bude k sexu donucena někým, kdo jí je nesympatický a s kým by „dobrovolně“ sex mít nechtěla. Má-li být rozlišováno mezi návrhem a doporučením, pak zde ve skutečnosti nejde o doporučení ale o návrh, resp. protinávrh ve vztahu k návrhu, u něhož lze fiktivně předstírat, že jej vznesl Adam. Doporučení, jak je dával Parménión Alexandrovi, implikuje snahu o prospěch druhé osoby. Přijdu-li do restaurace a zeptám se číšníka, co by mi doporučil, předpokládám, že mi doporučí jídlo, které je v určitém smyslu výjimečné či alespoň lepší než ostatní. Nepředpokládám, že mi „doporučí“ něco, co nikdo nechce a oni se toho potřebují zbavit. Vznešení protinávrhu je známa z uzavírání smluv. Fiktivně lze předpokládat, že Adam Hance navrhl, že s ní chce pohlavní styk (v reálu toto možná alespoň svým jednáním naznačil). Při tom neměl zřejmě na mysli nikoli znásilnění ale pohlavní styk se souhlasem obou partnerů. To byl (byť pouze fiktivní) návrh. Hanka vystupuje s protinávrhem, když v podstatě říká: „Jsem ochotná s tebou strpět pohlavní styk, pokud mne k němu donutíš“. Toto je zřejmě skutečný projev její vůle. Je-li tomu ale tak, pak nelze hovořit o doporučení ve standardním slova smyslu. Jedná se o (proti)návrh a tvrzení o rozdílu mezi souhlasem a doporučením lze tvrdit a demonstrovat, ale na jiném příkladu. Souhlas vyjádřený doporučením pak přinejmenším bude mnohem užší, než by se jinak mohlo zdát.

V případě Heleny je rovněž sporné, jedná-li se skutečně o doporučení. Odmítá-li dohodu, její věta, že pokud se jí chce Vilém zbavit, bude jí muset dát výpověď, může mít pouze informativní hodnotu. Tato možnost plyne ze zákona. Slovní obrat „jen přes mou mrtvolu“, který lze jinými slovy vyjádřit tak, „zabij mne a potom ti v tom nebudu bránit“, jistě nebude interpretován jako doporučení k tomu, aby mne druhý zabil. Má jen informativní funkci a říká (možná trochu s nadsázkou), že dokud budu živ, budu bránit tomu, aby ten druhý učinil, co zamýšlí. Helena patrně ví, že když se jí chce Vilém zbavit, nezabrání mu v tom, aby jí dal výpověď. Neznamená to však, že by už o dané místo nestála. Možná za jiných okolností by se Viléma snažila uprosit, aby jí zaměstnával dále, ale za dané situace chápe, že je to nereálné. To, že jí Vilém dá výpověď je nejlepší výsledek, jehož může dosáhnout. Pak ale není zjevné v jakém smyslu by zde bylo možno reálně hovořit o doporučení. Projev její vůle zde lze chápat spíše opět jako protinávrh, ačkoli daná možnost rozvázání pracovního poměru plyne již ze zákona. Helena chce dosáhnout nejlepšího výsledku pro sebe, a je-li jím výpověď ze strany zaměstnavatele, pak chce toto.

Souhlasím s tím, že doporučení bude implikovat souhlas, což je situace, která se bude lišit od situace, kdy je souhlas dán návrhem. Rozdíl mezi souhlasem daným doporučením a návrhem bude však zřejmě spíše v postoji mluvčího k prosazování vlastních zájmů. Jinému mohu doporučit i takové jednání, které nebude optimální z mého vlastního hlediska, budu jej však považovat za optimální z hlediska toho, komu takové doporučení dávám. I v tomto případě doporučení vskutku implikuje souhlas alespoň v tom smyslu, že nemohu následně považovat za iracionální či nelegitimní, pokud tak dotyčný skutečně jednal. V případě návrhu lze předpokládat, že sleduji primárně vlastní zájem. To, co je navrhováno skutečně chci a v tomto smyslu je zde implikován souhlas. Parménión dával Alexandrovi doporučení ale Hanka i Helena podávaly (proti)návrhy.

Tomáš Sobek řekl(a)...

„Jsem ochotná s tebou strpět pohlavní styk, pokud mne k němu donutíš“.

Tomu nerozumím.

Anonymní řekl(a)...

Opulently I agree but I contemplate the list inform should prepare more info then it has.