Sovětská teorie práva americkýma očima

Na obrázku je Аndrej Vyšinský (1883-1954).

Slavný americký teoretik práva Lon Fuller (1902-1978) v Michigan Law Review, Vol. 47, No. 8, 1949 publikoval článek ‘Pashukanis and Vyshinsky: A Study in the Development of Marxian Legal Theory’. Tady jsou ukázky:

„Čtení knihy Andreje Y. Vyšinského The Law of the Soviet Union by mělo být stimulujující a hodnotná zkušenost. ... Ale tyto naděje jsou odsouzené ke zklamání. Kniha se vyhýbá každému skutečnému problému, který by její teze mohly vznést a zargumentovanou analýzu nahrazuje pomlouvačnými a urážlivými obviněními, kterými se její autor-editor nechvalně proslavil na mezinárodních konferencích. Co se týče obsahu, kniha je tvořená velmi rozmanitými ingrediencemi, které jsou složené do maximálního zmatku. Asi padesát procent sestává z nudného a neosvětlujícího výkladu detailů sovětského politického a právního systému. Dalších dvacet procent je věnováno návratům k bojům na půdě marxismu a údržbě hřebíků v rakvích "revizionistů", "ničitelů" and "trockistů", kteří byli likvidováni stalinským režimem. Zbývajících třicet procent poskytuje prostor odhalování podvodů buržoazních politických a právních ideologií."

„Kniha neobsahuje skutečné srovnání ruských a buržoazních právních a politických institucí. ... Způsob, jakým se k těmto otázkám přistupuje, lze dobře ilustrovat na krátké části o interpretaci zákonů. Mezi běžnými banalitami, jaké lze najít v jakékoli americké diskusi o tomto předmětu, jsou roztroušená tvrzení, že sovětské soudy "pouze nalézají význam a obsah zákona", zatímco v kapitalistických zemích "třídní podstata soudcovské šikany" odchyluje interpretaci od jejího skutečného účelu. Oni ze zákona pouze odvozují to, co obsahuje; my ho vnášíme do svých vykořisťovatelských předsudků. A tak je to s každým právním institutem. Na jedné straně existuje elán, čistota, poctivost, na druhé straně dekadence, podvod, cynické vykořisťování a "výpary hniloby." Poněkud neuvěřitelně je tato pozice zastávána i s ohledem na občanské svobody. Podle Vyšinského jenom v Rusku existuje "skutečná" svoboda tisku, "skutečná" svoboda před protiprávním stíháním a zadržováním, atd., atd."

„Čtenář, který má zájem o jakoukoli pečlivou analýzu, zažije pocit velkého zmaru při studiu těch částí knihy, které jsou věnovány sporům s dalšími marxisty. Zdá se, že v této oblasti jsou důležitější nálepky než ideje. Kniha začíná odmítnutím oportunistické perverze marxismu, která učí, že proletariát by měl "překonat" buržoazní stát. Na druhé straně sám Stalin demaskoval "Bucharinovu anti-marxistickou kontrarevoluční teorii 'rozplynutí se' státu." Skutečná doktrína je, že stát nemůže být "překonán" ani se "nerozplyne," ale musí být "rozbit" and "zničen.""

„Myslím, že nejlepší přístup k této otázce je začít srovnávat tuto knihu s tím, co nahrazuje. Před vzestupem Vyšinského byl vedoucí právník Ruska Jevgenij Pašukanis, který si užíval dekádu slávy než záhadně zmizel v prvních měsících roku 1937. Pašukanisovo zásadní dílo se jmenuje Legal Theory and Marxism. V této krátké knize Pašukanis velmi jasným a koherentním způsobem vykládá vývoj marxistické teorie, kterou nazval "výrobně-směnová teorie práva." Toto dílo patří k nejlepší tradici marxismu. Je výsledek velké učenosti a sečtělosti. Sice dospívá k závěrům, které většině čtenářů přijdou perverzní a bizarní, nicméně v procesu usuzování se nahlíží na známé fakty o právu a vládě z nové a odhalující perspektivy. Je to kniha, ze které může mít každý čtenář užitek, i když nebude přesvědčený o její hlavní tezi."

"Ortodoxní komunistická koncepce považuje právo za výraz vůle vládnoucí třídy. S ohledem na tuto koncepci byl Pašukanis natolik smělý, že se odchýlil od přijímané doktríny. Tvrdil, že tento pohled na právo byl jenom určitá banalita, která nedokázala odhalit skutečnou podstatu fenoménu práva, nedokázala totiž vysvětlit, jak se může posvětit nějaký hrubý fakt vládnutí jenom tím, že je to označeno jako právo. Ortodoxní koncepce je alespoň formálně znovunastolená Vyšinského knihou, kde jsou problémy, které nastínil Pašukanis, prostě přejity mlčením. Ryzí, krásné a skvělé sovětské právo dnešních dnů je "soubor pravidel chování vyjadřujcí vůli vládnoucí třídy" a je vytvořené způsobem, aby podporovalo takové vztahy, které jsou "výhodné a přijatelné pro vládnoucí třídu.""

"Sovětší vůdci v procesu úsilí obsluhovat obrovský mocenský stroj znovunalezli staré pravdy. Naučili se, že stát bez spravedlnosti není možný, resp. že není možný, pokud lidé nevěří tomu, že stát usiluje v nějaké míře dát každému, co mu po právu náleží. Také si uvědomili, že dříve nebo později musí být věnován nějaký respekt principům legality, že lidé musí vědět nebo si myslet, že ví, jak jsou na tom ve vztahu k právu a před soudem. V konečném důsledku se opovrhované buržoazní cnosti ukazují být nejen učebnicové poučky, ale nezbytnosti zakořeněné v samotné povaze lidské bytosti. To bylo poznání, na které byli sovětští lídři svojí marxistickou doktrínou velmi špatně připravení. Tato doktrína neposkytuje žádné explicitní návody k tomu, jak přejít od revolučního teroru ke stabilitě a legalitě, a implicitní návody, které je možné z ní odvodit, jsou fantasticky chybné. Tvůrci sovětského státu sami sebe nachytali s neudržitelnou a nefunkční teorií v ruce. Místo aby postupně očišťovali svůj systém od všech buržoazních koncepcí, nachází sami sebe pod tlakem potřeby progresivně používat stejné koncepce a instituce, které jsou podstatné pro společenskou stabilitu buržoazní společnosti. Tento velký intelektuální ústup ale bylo nutné zakrýt; nyní přišel čas k tomu, aby byla zamlžená doktrína, která je nutná, aby si systém zachoval svou tvář. K tomu nebyl jmenován vzdělaný teoretik jako je Pašukanis. Systém potřebuje burácející zatemňování starého soudního divadelníka jako je Vyšinský."