Kohn: "Něco jim povím Roubíček, život je tak těžkej dar, že by bylo lepší, kdybychom ho vůbec nedostali."
Roubíček: "Maj Recht Kohn. Ale kolik lidí má to štěstí, že ho nedostane?"
sobota 14. listopadu 2009
Můj oblíbený
Kohn: "Něco jim povím Roubíček, život je tak těžkej dar, že by bylo lepší, kdybychom ho vůbec nedostali."
Roubíček: "Maj Recht Kohn. Ale kolik lidí má to štěstí, že ho nedostane?"
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
10 komentářů:
Dobrý den pane doktore. Je tu prostor na vtipy a proto vznáším vážný dotaz.
Jak jste onehdá argumentoval, že v dotyčném případě jde o znásilnění analogicky jako v případě výpovědi. Podle mě ta analogie selhává v tom, že v případě znásilnění jde o jednání -proti- vůli dotyčného subjektu. Kdežto v případě výpovědi postačí pouze projev vůle toho, kdo dává výpověď a je jedno jestli ten druhý subjekt co dostane výpověď, tu výpověď chce nebo nechce.
To jednání nebylo znásilnění, protože ta žena to chtěla jako prostředek k nějakému cíli. Také tak jednala, protože tomu druhému řekla: „znásilni mě“. Když nebudu chtít být znásilněn, stěží se budu chovat jako ona.
Doufám, že jsem Vás nedezinterpretoval
1) Žena říká, že chce být znásilněná, ale to neznamená, že dává souhlas k sexu. 2) Žena říká, že chce ukončit pracovní poměr, ale to neznamená, že akceptuje návrh na jeho skončení dohodou.
Děkuji za Vaši odpověď. Koukám, že to, co jsem napsal ohledně té nezávislosti vůle…, je irelevantní.
„1) Žena říká, že chce být znásilněná, ale to neznamená, že dává souhlas k sexu. 2) Žena říká, že chce ukončit pracovní poměr, ale to neznamená, že akceptuje návrh na jeho skončení dohodou.“
Původně: Žena chce být znásilněna, kvůli tomu aby získala know how. Zde se neuvádí, že žena chce mít sex. 1) mi dává smysl jen v tom případě, že žena jedná iracionálně. Viz. pokud: chci x a říkám, že chci x, implikuje souhlasím s x. Pak 1) je pravdivá pouze v případě, že žena neříká pravdu. (Nechce X a říká, že chce x.) Neintuitivnost spočívá v tom, že žena jedná v jednoduché situaci iracionálně.
2) dává smysl. Avšak aby 2) byla analogická musela by znít: Žena říká, že chce ukončit pracovní poměr dohodou, ale to neznamená, že akceptuje návrh na jeho skončení dohodou.
Fajn, ale srovnání bylo na úrovni doporučení:
Žena 1: "Znásilni mě." ve smyslu "Doporučuji Ti, abys mě znásilnil." neimplikuje "Akceptuji Tvůj návrh k sexu."
Žena 2: "Dej mi výpověď." ve smyslu "Doporučuji Ti, abys mi dal výpověď." neimplikuje "Akceptuji Tvůj návrh na skončení pracovního poměru dohodou."
:) nový pokus:
Pokud říci: "Doporučuji Ti, abys mě znásilnil." je v daném případě to samé jako říci: „Doporučuji Ti, abys měl se mnou sex. Bude to však sex proti mé vůli.“
Pak dostaneme: „Doporučuji Ti, abys měl se mnou sex. Já však s tebou nechci mít sex.“ neimplikuje „Akceptuji Tvůj návrh k sexu.“
Tedy doporučuji jednání, které nechci, aby se uskutečnilo. (proto neintuitivní) U dvojky tento problém nevzniká.
Nejde o to, jestli chce sex, ale o to, jestli akceptuje návrh k sexu jako konsensuální aktivitu. Můžu s někým chtít sex, ale neakceptovat jeho návrh k sexu. Neuvažujeme o sexu jako takovém ale o dohodě o sexu. Ptáme se, jestli tu je nebo není konsensus.
Všimni si, že Aristotelovo "něco JAKOŽTO něco" je fregovský způsob prezentace.
Velice Ti děkuji za vysvětlování. Neznáš prosím Tě autora nebo název článku, který o tom pojednává?
Akceptací návrhu k sexu dávám navrhovateli najevo svou souhlasnou vůli s obsahem návrhu. Je možné, aby si někdo zvolil sex, aniž by tuto volbu dal dotyčnému najevo. Doporučením dávám najevo, že považuji doporučené jednání za prospěšné pro adresáta. Akceptace návrhu je projev konativního mentálního stavu. Doporučení je projev kognitivního stavu. Souhlasím s tím nevyplíváním.
Ale v praxi A: Někomu nedoporučuji jednání, které nechci, aby činil. Když žena někomu doporučí, aby jí znásilnil. Interpretuje ji ve světle A. On může na základě projevu jejího kognitivního mentálního stavu prakticky usuzovat na její konativní mentální stav. Je otázkou, do jaké míry platí A.
Nepopírám to nevyplívání, spíše se snažím zjistit, v čem spočívá ta neintuitivnost.
Autor je Tomáš Sobek. :) Vyjde to v mé knize Nemorální právo.
"Někomu nedoporučuji jednání, které nechci, aby činil."
Ona mu nedoporučuje sex, ona mu doporučuje znásilnění a znásilnění ona přece chce.
David Pelikán mi vyprávěl, že na jedné konferenci o logice zazněla během prezentace věta: "V běžné promluvě přirozeného jazyka se nevyskytuje věta, ve které by byly čtyři kvantyfikátory."
Okomentovat