Termíny ‘easy case’ a ‘hard case’, jsou v anglické terminologii teorie práva termini technici, a proto nemá smysl je doslovně překládat do češtiny. Problém rozhodně nespočívá v míře komplexnosti, ani v míře náročnosti případu, ale spočívá v normativní determinovanosti případu právem. Easy case může být relativně složitý a náročný případ. Může se dotýkat více právních odvětví, může spadnout do věcné působnosti celé řady právních předpisů, může vyžadovat velmi sofistikované právní úvahy, apod. Joseph Raz správně upozorňuje, že rozhodnout některé easy cases je mnohem náročnější než je rozhodnutí většiny hard cases.
Některé případy právníci vnímají jako easy cases, tedy jako právem determinované, a přesto vedou vášnivé spory, jaké řešení je správné. Jsou ve shodě, že právo jednoznačně určuje správné řešení, ale nejsou ve shodě, které řešení to je. Jinými slovy, že je nějaký případ vnímán jako easy case, ještě neznamená, že je nesporný. Některé případy právníci vnímají jako hard cases, tedy jako právem nedeterminované. Takové případy buď nejsou vůbec normativně determinované, tedy nemá smysl mluvit o správnosti řešení, anebo jsou determinované nějakými mimoprávními standardy. Právníci pak můžou vést spor o to, jestli a jak je hard case řešitelný na základě mimoprávních standardů, třeba na základě principů politické morálky.
pátek 26. června 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Tomáši, myslím, že Tvoje chápání rozdílu mezi easy a hard case ukazuje, že o žádný terminus technicus nejde. Řada autorů to chápe zcela jinak, a podstatu hard case chápe právě v její spornosti, resp. relativní nespornosti (v česko-slovenské literatuře to je např. Rado Procházka, Dobrá vôľa, spravodlivý rozum. Hodnoty a princípy v súdnej praxi. Bratislava: Kalligram 2005, s řadou odkazů na zahraniční autory). Ostatně determinovanost kauzy je velmi relativní - typickým interpetačním problémem je konkurence premis - kauza sice je determinována, ale nevíme, jakým pravidlem přesně determinována je; event. neurčitost zákonné premisy, a tady nutnost dotvoření premisy soudcovskou cestou. Já osobně zastávám diskursivní koncepci rozdílu mezi hard a easy case, a to obdobně, jak to činí třebas Alexy, Wróblewski nebo třebas Bengoetxea. Easy case je podle mne taková, na jejímž řešení se shodne relevantní interpretační komunita. Tvoje koncepce je sice možná, a řada autorů jí zastává, ale je jen jedna z mnoha (a z hlediska reálného užití není ani nejpraktičtější). Protože hard case není terminus technicus s jasným obsahem, není problém to překládat do češtiny.
Zdeňku, možná to nakonec chápeme stejně. Já totiž Tvoji formulaci chápu jako zkratku, kterou bys nakonec rozvinul takto:
Easy Case: "Za podmínek ideálního diskurzu je shoda relevantní interpretační komunity spolehlivý znak toho, že právo jednoznačně determinuje výsledek."
Běžný diskurz není ideální, a proto se občas stává, že jsou vnímány jako sporné i takové případy, které jsou právem determinované.
Ano, souhlas.
Okomentovat